Loupak.cz - Vtipy

Otázka na Rádio Jerevan: „Je v Sovětském svazu cenzura médií?”
Odpověď: „V principu ne. Bohužel se ale této otázce nemůžeme blíže věnovat.”

Ptá se jeden druhého: „Kde se teď nachází kapitalismus?”
„Na okraji propasti.”
„A socialismus?”
„Přece jako vždy o krok před kapitalismem.”

Hlášení rozhlasu MNV v obci: „Soudružky a soudruzi, vážení občané! Zítra, tj. v sobotu je brigáda pro místní JZD. Sraz je v sedm hodin ráno u budovy MNV. Hrábě a vidle vezměte s sebou. Vy mně taky. Konec hlášení.”

Jezeďák Venca orá pole a najednou vidí na kraji lesíka malého, zeleného mužíčka. Venca je chytrej, hned si vzpomene na mimozemšťany, a tak ho jde jako přivítat na Zemi. Přijde k němu, mužíček vykulí oči a vydává podivné zvuky. Venca ho nechce vystrašit, a tak začne: „Já jsem Venca, dělám támhle v JZD a zrovna tady orám pole.”
Mužíček nic, jen ještě víc vykulí oči. Venca to zkusí ještě jednou, pomaleji: „Já - jsem - Venca, dělám - támhle - v - JZD - a - zrovna - tady - orám - pole.”
Najednou malý zelený mužíček promluví: „Já - jsem - myslivec, dělám - v - tomhle - lese - a - zrovna - tady - seruu!”

Američan, Němec a Čechoslovák se hádají, kdo má lacinější výrobu zbraní.
Američan: „My umíme vyrobit tank za 2 000 dolarů.”
„Nás tank stojí jen 2 000 marek,” chlubí se Němec.
Čechoslovák reaguje: „A nám stačí říct 2 000 slov a máme tanků plnou republiku.”

Volá bača na druhý kopec: „Ty, Jano, víš, co je nového? Brežněv zemřel!”
„Cože?”
„Brežněv zemřel!”
„Co jsi říkal?”
„Brežněv zemřel! Jsi hluchý?!”
„Ne, nejsem hluchý, ale moc pěkně se to poslouchá!”

Jano přijde na družstvo a povídá: „Předsedo, já jsem vaši dceru Máňu... nó, ehm, tóó...”
Předseda na to: „Když se to stalo, stalo se. Teď si ji však musíš vzít za manželku.”
„Oj, to ne,” zděsí se družstevník, „já jsem ji přejel traktorem!”

Dukla musela vždycky vyhrát. Když ji jednou porazila Sparta, soudruzi zakročili.
Druhý den byla z týmu pražanů Dukla Sparta.

Pán poslouchá v hospodě, jak si chlapi vyprávějí politické vtipy, a po chvíli povídá: „Tenhle je dobrej, to si musím napsat! Jak se jmenujete?”

Soudruh Husák projíždí českou zemí a zastaví se u krásné vily.
„To je váš dům?” ptá se hrajícího si chlapečka.
„Ano.”
„A to nádherné auto je také vaše?”
„Také,” připouští hošík.
„A víš ty,” na to soudruh Husák, „že já jsem ten, kterému vděčíte za tento blahobyt?”
A tu se pionýr rozběhne a volá do domu: „Maminko, maminko, je tady strýc Kurt z Mnichova!”